Bestie burdenské: Hezky nakreslená psí duchařina

Recenze

Duchařina ze stáje Dark Horse Comics? Jasně, řeknete si, že se jedná o dalšího Hellboye. Ale ono ne… v tomto případě totiž místo zkroceného ďábla loví paranormální příšery parta psů a jeden kocour z předměstí. Asi tak by se dal v jednom souvětí shrnout nejnovější realizovaný počin letošního edičního plánu Comics Centra – Bestie burdenské #01: Historky z psíšeří dvojice autorů Evana Dorkina (scénář) a Jill Thompson (kresba). Pojďme se na něj podívat zblízka!

První svazek plánované série (druhý vyšel průběhu října 2020) obsahuje osm poměrně uzavřených kapitol, které původně vycházely jednak jako sešity Beasts of Burden #1-4 v průběhu roku 2009, jednak jako samostatné příběhy v různých antologiích Dark Horse comicsu. V dílčích kapitolách zpravidla parta psů a jedné kočky z okrajové čtvrti řeší paranormální jevy a zjevení v jejich okolí, zprvu s pomocí přivolaného čaropsa, později sami jakožto čaropsí učedníci. Samozřejmě, že narativy jednotlivých kapitol prosakují i do následujících, ať už prostřednictvím opakujících se postav (i když záporáci jsou zpravidla „uvězněni“ v každé jednotlivé kapitole a k přesahům nedochází, zásah psích hrdinů obyčejně na konci kapitoly obnovuje status quo) nebo dílčím navázáním dějové linky. V závěru knihy jsou poté kapitoly provázanější a konec booku chystá prostor pro navázání silné dějové linky prostřednictvím navazujícího dílu.

Na scénáři mohu pochválit především schopnost budování tajmené atmosféry v temných nočních scénách, kdy čtenář netuší, co se na něj – a hlavně na psí hrdiny – v dalším panelu vyřítí, a invenci při vymýšlení samotných záporáků a hrozeb. Člověka by nenapadlo, proti čemu všemu mohou takoví psi z rádoby poklidné čtvrti bojovat… a také jaké drsné následky mohou tyto hrozby (samozřejmě vždy nakonec hrdiny odstraněné) přinášet. Taktéž mi nevadí dějová uzavřenost jednotlivých kapitol – nakonec sám Dorkin v doslovu uvádí, že původně nepočítal s tím, že by měl svět Burdenu nějak více rozvíjet, a proto zprvu vznikaly pouze příběhově uzavřené jednohubky. Co bych ale vytknul, je určitá plochost zvířecích hlavních hrdinů, která nejspíše pramení právě z původního Dorkinova závěru. Bohužel, v knize se mi nepodařilo prakticky s žádnou z hlavních postav nejen více ztotožnit, abych ji mohl na dobrodružstvích doprovázet a bát se o ní, ale dokonce jsem ani po dočtení nebyl schopen na obálce jmény označit většinu z burdenské smečky. Což je opravdu škoda…

To, co scénář ztrácí v případě plochosti hrdinů, ale kompenzuje kresba Jil Thompson. Do všech „jednohubek“ svou dynamickou prací s panely a jejich rozvržením přidává další napětí a svým akvarelovým vybarvováním dodává atmosféře na hutnosti. Taktéž je potřeba zmínit velmi kvalitní zpracování zvířecí anatomie a jednotlivých zvířecích výrazů, zvláště při využívání detailních pohledů v panelu. Nedivil bych se, kdyby si nějaký milovník zvířat nechal některý z panelů zvětšit a zarámovat do bytu.

U Comics Centra je tradicí pečlivý a kvalitní překlad spolu s předtiskovou přípravou. To se až na jeden malý nezdar, o kterém jste jistě již slyšeli, podařilo i nyní. Tím nezdarem bylo nevytištění jedné dvoustrany s úvodem osmé kapitoly, Comics Centrum to vyřešilo přetištěním celého nákladu a posláním opravených verzí všem zákazníkům, i když tato chyba, jak se říká, neměla na funkci vliv… Každopádně, do ruky se nám dostává na první pohled zdařilý překlad Alexandry Niklíčkové a vyvedený lettering Martina Trojana respektující původní podobu fontu a vytvořený včetně překladů všech SFX. Co bych na této knize ale pochválil z technického hlediska především, je výběr papíru, na který se tisklo. Jedná se o kvalitní bílý papír, který ale není lesklý a ani ofsetový tisk se na něm neleskne – tedy po docela dlouhé době se nemusím bát nevyhnutelných otisků na krajích stránek.

Co říct na závěr? Comics Centrum vybralo do svého edičního plánu zajímavý kousek ze stáje Dark Horse Comics, který si rozhodně své čtenáře najde. Mě osobně z výše zmíněných důvodů přeci jen bavila víc kresba než scénář – asi holt potřebuji nějakého silnějšího a čitelnějšího hrdinu, navíc nejsem zcela oddaný fanoušek duchařiny. Mimochodem, právě „duchařina“ je pro tento komiks přiléhavější označení než v anotaci uvedený horor (pravda, prý ve směsici s záhadami i humorem), rozhodně bych se nebál, pokud vám už bylo 12, že neusnete.

Původně publikováno v červenci 2020

Matěj K.

Češtinář a ruštinář v přípravě, dopoledne v obchodě, přes oběd na semináři na fakultě, odpoledne učí češtinu. Komiksy nejsou jen pláštěnky!